Dokud dýchám, doufám.

16. ledna 2010 v 15:26 |  Zápisky ze všedních dnů
Znáte tento citát? V mém případě se doufání mění přímo na modlení. Jak si jistě studentíci středních škol stačili všimnout, blíží se pololetní vysvědčení. A tím pádem je tu příležitost pro mě, jak dokázat svůj talent.

Mým talentem se rozumí skutečnost, že pokaždé, když mi jde o známku, nebo se blíží vysvědčení, pokoním co se dá. Nevím jak je to možný, ale před hodinou vysvětluju několika spolužákům matiku. Pak píšem písemku. A hádejte co? Oni mají nanejvýš trojky (gratuluju svým schopnostem vysvětlovat) a já mám čtyřku. Záhada. Takže nejspíš dostanu čtyřku i na vízo. Pokud teda nedostanu ze čtvrtletky za 1. Což se tak napůl rovná utopii. Vážně nepochopím skutečnost, že látce rozumím, o hodině ještě odpovídám matikářovi na otázky a stejnak mám z písemek trojky, čtyřky. Kde je chyba? A něco podobnýho se mi stává i v chemii! Prostě při písemce mi něco cvakne v mozku a pak to dopadá jak to dopadá...

Nejlepší to bude příští týden. Potřebuju přemluvit učitelku, aby mě vyzkoušela z chemie. Když totiž dostanu ze zkoušení jedničku a pak ještě půjdu na pololetní písemky, a taky dostanu za jedna, dostanu na vízo dvojku. Pak mě čeká pololetka z bižule. Čtvrtletka z matika a slepá mapa z Afriky. I s městama jako je Ouagadougou, Yamoussoukro a N´djamena.
A k tomu se ještě budeme rozhodovat o budoucích předmětech na maturitní ročník. Vtipná představa, hlavně když ještě nevím, cože to vlastně budu studovat. A rady doma tomu taky moc nepomáhají. Nejspíš si dám přihlášku na forenzní antropologii, na lékařskou a jako záchranu si dám sociologii nebo psychologii. Rozhodně nechci jít na peďák nebo na ČVUT. Teda já ani nechci být lékařkou někde v nemocnici, ale třeba bych mohla pracovat pro nadaci Lékaři bez hranic. To by mě i bavilo. Asi.

Loučí se. Pa-a.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama