Inteligence není choroba nakažlivá.

30. ledna 2010 v 15:04 | Heaven´s Nemesis |  Vím, či nevím?
Požehnáni budiž ti, kteří nemají co říct a drží zobák. A prokleti ti, co kecaj a nemaj o čem.

Nedávno mě naštval spolužák (opět). Je to takový ten typ všude byl, všechno zná, je nejlepší, nejúžasnější a pro nás by to měla být čest, že je s námi ve třídě. Pořád má ke všemu veeeelice vtipné poznámky. A leze učitelům do pr...do sedací části lidského těla (nezní vám to vznešeně? sedací část lidského těla...). Mimochodem-ve svých 18-ti letech už plešatí. Fakt! Ps: kdo by čekal, že mu to ostatní spolužáci žerou, tak je na omylu. Je pravděpodobně nejmíň populární bytost naší třídy. I Peca M. je populárnější a to prakticky nemluví, nechodí na třídní srazy a nezajímá se o nikoho z nás. Ale čas od času, když se i ozve, tak má pekelný hlášky.


Věrnost je často jen vášnivá touha po majetku. Je mnoho nepříjemných věcí, které bychom nejraději zahodili, kdybychom se nebáli, že je jiní zvednou.

Je možný, aby byl někdo zamilovaný (doopravdy zamilovaný) už někdy v 15-ti? A schopen být věrný? Podle mě rozhodně ne. A to nemluvím jen z vlastní zkušenosti. Ke své hrůze jsem zjistila, že jsem věrná ne proto, že dotyčného mám opravdu ráda, ale že nechci, aby si našel někoho jiného. Jestli se teda zrovna u mě dá mluvit o nějakém vztahu. Miluju snad jedině sama sebe (část sebe samé-je to komplikované), platonicky své kamarády-kluky.Ten, kdo se zamiluje sám do sebe, nebude mít žádného soka. Zamilovat se do sebe - to je románek na celý život.

Soucit s přítelovým utrpením cítí každý. Těšit se z úspěchů přítele, to vyžaduje velmi ušlechtilou povahu.

Jsem žárlivá. Příšerně. Nejen ohledně kluků (zní to divně, ale oni mi věrní být musí, já jim ne), ale třeba i ohledně úspěchů kamarádek/kamarádů. Přeju jim štěstí, vztahy, úspěchy, ale stejnak na ně žárlím. Prostě musím mít pocit výjimečnosti (všimněte si, jak se slovo výjimečný píše a jak vyslovuje-íčka přesně obráceně), nadřazenosti, dokonalosti a musím mít někoho, kdo mě bude obdivovat.

Všechno, čím někdo vyniká, získává mu nepřátele. Člověk musí být zcela průměrný, pak je oblíben.

Na tohle se dá říct skoro jediné-krutá realita. Vlastní nadprůměrnost je překážkou, kterou nelze přelézt, musíme se snížit a podlézt ji. Když vynikáte ve škole, ostatní vás mají za nezábavného šprta. Když umíte krásně malovat/zpívat/hrát na něco/cokoliv, ostatní vás využívají ale pro vás samotné nic udělat nechtějí. Všude vyhrává naprosto průměrný člověk nad někým, co má schopnosti něco dokázat.

Zahrňte mne přepychem, všeho nezbytného se mohu vzdát. Heaven´s Nemesis.

Kurzívou označené věty (+ nadpis) jsou citáty Oscara Wildea. Vše ostatní je mým výtvorem pocházejícím z mé hlavy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Andie Andie | Web | 30. ledna 2010 v 17:08 | Reagovat

Podle mě je uplně jedno jestli v 15ti nebo ve 30ti. Myslíš, že dospělí milují jinak než my a tudíž se nebudou podvádět a budou s partnerem napořád protože je neláká nic jinýho? Já si myslim, že člověk je schopen milovat už od narození... třeba rodiče pozdějš i "cizí" lidi. Ale trend je jiný - užívat si dokud to jde a potom se usadit... Ale to neznamená, že se můžeš v 15ti osudově zamilovat a zůstat s tim člověkem napořád. :-|

2 Sofie Sofie | Web | 30. ledna 2010 v 17:32 | Reagovat

ty citáty jsou moc povedené...jak už řekla přede mnou Andie...je jedno, v kolika se zamiluješ...myslím si, že ať už v tolika či tolika, pravá láska existuje i ve 12...pokud jim to však vydrží, ale pokud ne, není to pravá láska že? Zamilovaná do sebe? to jsem nezkoušela....*zamyslí se* och, já se tak miluju :D né, zní to blbě xD to mi připomíná mýho tátu :D všude byl, všechno zná xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama