Výkřiky do tmy

9. ledna 2010 v 14:58 | Heaven´s Nemesis |  Scarlett
Okolí pročísl silný výkřik. Scarlett se vyděšeně probudila. Ten sen byl tak, tak zvláštní, tak děsivý...tak realistický. Takový pocit ještě nezažila. Snažila se uklidnit. Bylo to přeci tak absurdní! Něco jí v tom ale bránilo. Pořád se jí promítalo před očima, jak tam leží. Věděla, že to není skutečnost. Ale stejně...ona by takto skončit mohla. A nikoho by to nezajímalo.

Rozhodla se o tom raději nepřemýšlet. I když jí to šlo těžce. Pokusila se svými schopnostmi alespoň trochu prosvětliv tmu v kanálu. Tentokrát jí to nevyšlo. Používala své schopnosti jen výjimečně. Nechtěla, aby na ni někdo přišel. A v okamžiku, kdy je potřebovala, ji někdy zradily. Nebo je nedokázala ovládnout. Asi by je měla začít cvičit. Ale jde něco takového potají? Ne, prostě ne. Bude si muset zvyknout, že se nemůže důvěřovat nejen okolí, ale ani svým schopnostem. Komu vlastně může důvěřovat? Každý má mít někoho, komu může věřit. Přinejhorším něco. Asi si začne psát deníček. Později by ho mohla vydat. I když-kdo by stát o sentimentální výlevy 17-ti leté holky-mutantky? Možná by se nějaký úchyl našel.
Pomalu vstala. Spaní na zemi není zrovna nejpříjemnější. Děsila se okamžiku, kdy začne sněžit. Až bude opravdová zima. Ale nejvíc se bála Vánoc. Až uvidí ty natěšené lidi, spěchající domů za rodinou. Na koho se bude těšit ona? Zakručelo jí v břiše. Už byla noc, takže mohla vyrazit ven, najít si něco k jídlu. Už si zvykla, že ve dne spí. Ale chvíli jí to trvalo. Teď už naštěstí vydržela spát dlouho do odpoledne. Měla tak mnohem míň času rýpat se ve své situaci. Litovat se. Nenáviděla se za to. Ale nemohla si pomoct. Byla zvyklá, že když se jí něco nepovedlo, kdekdo ji politoval. A uklidňoval. Teď to musela zastat sama.
Pomalu se plížila chodbou. Přece jen, něco ze snu v ní zůstalo, ať se snažila sebevíc.
Cestou vyplašila několik krys. Nebo si myslela, že je vyplašila ona. Po chvíli si uvědomila, že jí krysy přichází naproti. Utíkají před něčím, co je vepředu. A ona jde přímo tam. Znejistěla. Krysy. Jsou to zvířata. Mají pudy. Co když tam něco je? Vzpomněla si na ten sen. Tam přece taky šla dopředu. Pro něco k jídlu. Ve snu ale krysy nebyly.
Pocítila strach. Raději se otočila. Chtěla co nejrychleji zmizet. Pokusila zbourat kousek zdi a zmizet do jiné chodby. Ale její schopnosti ji opět zradily. Ještě jednou se otočila. A najednou...výkřik. Podobný tomu ze snu. Nechtěla jít k němu. Teď už věděla. Dala se na útěk. Zběsilý útěk tmou. Málem upadla po kluzké chodbě. Tak moc spěchala, že si ani nevšimla, že ji někdo sleduje. Sleduje s úsměvem na rtech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama