Duben 2010

Jsem 40% zelí

29. dubna 2010 v 20:14 | Manon |  Zápisky ze všedních dnů
V úterý jsme byli na exkurzi v Praze. Konkrétně v Hrdličkově antropologickém muzeu (kolovaly fámy, že pojedem do Jedličkova ústavu...no, tam jsme nebyli, páč by si nás tam nejspíše nechali). A v botanické zahradě. A naposledy v Národním muzeu.


Osobnost dubna 2010

24. dubna 2010 v 17:36 | Manon |  Feature
Nechť je Heath Ledger osobností dubna 2010 (věta částečně odcizena z ústa pana profesora H., jehož máme na matematiku-myslíte, že mě zažaluje xD?).


Víra jako jedna ze soch

22. dubna 2010 v 16:01 | Manon |  Vím, či nevím?
Víra neoznačuje pouze domnělou existenci boha (jakéhokoliv), ale také stav, kdy jsme pevně přesvědčeni o správnosti našeho rozhodnutí.


Jak je důležité nebýt Pinokijo

20. dubna 2010 v 17:04 | Manon |  Vím, či nevím?
Shledávám, že jediným štěstím pro lidi je fakt, že nejsme loutky ze dřeva. Něco na způsob Pikokija. Protože si nejsem jistá, kam až mu mohl narůst nos. Nedávno jsem četla zajímavý článek o lžích. Také jsem se tam dozvěděla, že průměrný člověk lže 7x denně. Umíte si představit ty nosy, kdybychom byli Pinokijem?

Kohouti, psi a jiná drobná zvířena

17. dubna 2010 v 13:53 | Manon |  Zápisky ze všedních dnů
Nemám ráda kohouty. Opravdu. Sousedi vlastní praštěného kohouta, který s oblibou začíná své kokrhání ve 3 ráno. Taky nemám ráda kamaráda našeho psa. To je pes od dalších sousedů, který si čas od času zajde k nám a honí se s Filipem (náš pes) po zahradě.

Včera od nás odcházel o půlnoci (to, že odchází, dal najevo silným štěkáním=1.probuzení). Nějak se mu nechtělo domů. Pak ve 3 ráno začal kokrhat kohout. Mimochodem, takto silně to prožívám jen proto, že nahoře v pokojíčku mi nedoléhají okna, mám slabé zdi (=v zimě klepu kosu, v létě můj pokoj obsahuje soukromou Saharu), a celkově vše je nahoře slyšet asi 20x líp než dole. V 5 ráno se vrátil kocour. Přes balkon pokoje. Tak jsem mu musela jít otevřít. Následně se vrátit Filipův kámoš. Se štěkáním. A rozhodl se, že u nás chvilku pobude. Do 10 do rána. Nešel vyhodit. Jo, ale dneska má Filip smůlu. Nejen dnes. Měl kašel, tak jsme ho vzali k veterináři. Chytil laringitidu. Takže musí být doma. A vzdát se nejen kámoše, ale i cachtání v jezírku.

Manon.

Andělé, stvůry a parchanti

15. dubna 2010 v 19:59 | Manon |  Scarlett
Dodělala jsem další kapitolu ze Scarlett. Název celého příběhu ještě pořád nemám. Překvapuje to ještě někoho?

Závidím těm, co se nemusí potýkat s žádnou stvůrou

15. dubna 2010 v 18:32 | Manon |  Zápisky ze všedních dnů
Dnes jsme po dlouhé době měli tělák spojený s klukama. Já jim tak závidím učitele J.! Naše učitelka má totiž speciální metodu. Metodu trvalého teroru. Příklad: když spolužačka ošklivě spadla z hrazky při spodním podnětu, jediné co řekla bylo-tak ještě jednou. Ne nějaký-co ti je? Je ti dobře? Nechceš si odpočinout? Nemám zavolat pohotovost?

Zato J. má metodu přesně opačnou. Chválit, i když prakticky není co. Spolužák nedokáže z těláku prakticky nic. Ale když se mu něco aspoň částěčně povede, slyší: "To už je mnohem lepší, vidíš jak ti šlo!"Kluci maj´ J. rádi. Všechno, co po nich chce, udělají. Nadšeně. Milují tělák. A nedokážou pochopit (naši třídní neměli nikdy na tělák), proč my se na něm nesnažíme a proč ho nenávidíme. Hm.


Mimochodem, přidám sem hlášku z fyziku.

Profesor E.: Co se stane, když pojedeme na kole hodně rychle, a budemem na něm mít dynamo.
Spolužák D.: Oslníme řidiče auta jedoucího proti nám!

Loučí se Manon. S migrénou.

Káthmándú

9. dubna 2010 v 19:03 | Manon |  Zápisky ze všedních dnů
Dnes jsme se třídou byli na přednášce v kině, téma Nepál, Tibet, Káthmándú. Pán, co přednášel, tam i osobně byl, celý měsíc, a dokonce tam 17 let bydlela jeho sestřenice Mirka.

Katastrofální situace

8. dubna 2010 v 20:11 | Manon |  Vím, či nevím?
I já se počítám ke členům této společnosti, proto se snažím co nejvíc ubližovat druhým lidem. Mezi moje největší záliby patří kouření a přesvědčování ostatních, aby s tím také začali. Nenávidím lidi, co jsou ode mě o víc jak 10 let. Zásadně se nebavím s nikým, kdo není v mém věku. Natož s vlastní rodinou, že. Se svojí skupinkou Mladí a krása! šikanujeme spolužáka-od prvního dne, kdy jsme se ve třídě potkali. A jsme neskutečně šťastní, že předčíme i kastovní systém v Indii (ve kterém se beztrestně mohou zabíjet a znásilňovat členové několika nejspodnějších kast). Ale to nejbáječnější je ničení přírody toxickými látkami!

No, to jsem tedy já, Manon ze Dvora.

Loupežit bohaté, udělit zatykač, uvalit odměnu za hlavu

7. dubna 2010 v 18:09 | Manon |  Zápisky ze všedních dnů
Co jsem se za posledních dnů dozvěděla ve škole? Že tuší jen žáby, lamy a oslové (viz předchozí článek). Že se uděluje zatykač, loupeží se bohatí a za hlavu se uvalují odměny (z dílny mého spolužáky). Kombinační čísla mají kouzelnou moc. Ten kdo nemá pravou ruku má smůlu, a nemůže v praxi použít pravdidlo pravé ruky (fyzikář). Matikář si plácá játra. V pohádce O perníkové chaloupce se lže a ten, kdo nejvíc lže je málem nejvetší hrdina pod slunce (hodina ZSV)

Žáby, lamy a oslové

6. dubna 2010 v 17:30 | Manon |  Zápisky ze všedních dnů
Dnes mělo cenu vstát do školy. Kvůli novým poznatkům. Na ZSV jsme se dozvěděli, že my si nemůžeme dovolit netušit. Maximálně nevědět. Protože netuší pouze žáby, lamy a osli.