Prázdniny-dějství jedna až nekonečno

19. července 2010 v 16:41 | Manon |  Vím, či nevím?
Prázdniny jsou strašlivé, ba přímo hororové slovo, sloužící k postrašení obyvatel našeho bytu, naší rodiny a přilehlých končin. Pro mě osobně jsou totiž synonymem pro přinejmenším 3týdenní dovolenou v kruhu rodinném, na naší chatě, původně rodinném domě, kde se dá pro vlhkost a plíseň žít pouze v prvním patře a v místnůstce nahoře. Ze dvou půd nám zbyla jedna, větší, kam nesmím, jelikož tam mají trvalé ohlášené bydliště již po mnoho generací sršně.
Již do mého raného dětství, přibližně od mých 5ti let, tam nerada jezdím.


Většinou se naše "období klidu a odpočinku" odehrává v několika dějstvích.

Dějství 1.: Nezabíjejte mě, zvládnu to pohodlně sama

V tomto dějství se řeší věci nezbytné pro náš odjezd. Nejedná se o ochranu bytu proti zlodějům či něco podobného. Pouze balíme kufry. Většinou se to zvládne pomocí 7 hádek, 6 prásknutí dveřmi, výkřiků typu: A já nikam nejedu! To je jako za trest! Následně se snažíme narvat tašky do auta. Neobejde se to bez skřípnutých prstý ve dvířkách, přišlápnutých ocasech koček, poškrábaných rukou, odřenin, naraženin.

Překvapivě se nakonec jede. Dějství následující: Pelicháme s radostí

Dvakrát dvěma autama. Se dvěma kočkama, které většinu času řvou a pelichaj. Cesta co normálně trvá 30 minut, nyní trvá přes hodinu. Po cestě se auto musí vyluxovat. Taky dvakrát. Všichni se musíme umýt, jak jsme spocení, prádlo dát do speciálního koše na chlupaté prádlo. Kočky mají lysinky, ale teď spokojeně leží v tom největším bordelu. Mezi mrtvýma mouchama, co se tam od poslední návštěvy (den předtím) objevily.

Dějství další: Se pobleju! Abys ses neposral! ze Slunce, seno,...

V dalším dějství se řeší kdo, co, jak často a proč bude dělat na zahrádce. Nakonec to dopadne jako každý rok: dopoledne se povinně vaří (výjimku má pouze můj brácha...ale ten ji má ve všem. Když jdu na nákup, ještě spí. Když musím být na zahrádce, je na počítači. Když se chci aspoň večer projít, nesmím, protože dělám večeři. On jde za svým kamarádem-jediným mladým (ale šeredným) člověkem, co tam je.), odpoledne se pracuje na zahrádce (pletí, rytí, zalévání), večer se (pro změnu) vaří. Od minulého roku taky musím tahat vodu od fary k nám. V kýblu. My (kvůli sousedům) máme závadnou vodu.

Dějství nekonečné: Se nudím! Tak něco dělej!

Znáte někoho, kdo touží v náctiletém věku po práci na zahrádce ve vesnici s věkovým průměrem obyvatel 60 let? Já teda ne. No i když...moje teta když byla ve stejném věku to tam milovala. A miluje doteď. Já to tam nenávidím. Když jsem navrhla, že bych jela "jen" na dva týdny (jako minulý rok, až na to, že jsem se vyhla těm horším pracem), dozvěděla jsem se, že jsem zlá a nemám ráda nikoho, a ani ty tři týdny nejsem schopna obětovat.

Loučí se Manon s pekelně dlouhým článkem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 20. července 2010 v 22:39 | Reagovat

Manon, při čtení tvého článku jsem se musela napůl smát a napůl s tebou cítit, protože není nic otravnějšího než povinné práce, navíc okořeněné neuvěřitelným citovým vydíráním.... je to umění, které zvládá většina maminek (neříkám že všechny, ale většina). A ten začátek, jako bych to viděla, připomíná mi to přípravu na vánoce. Nerváky do 24. prosince do 16.hodin odpoledne, pak jako kouzelným proutkem mávne a všichni nasadí úsměv a jsou rodinní, líbezní a hodní. Jako by se nic neřeklo, nekřičelo, nestalo.
Doufám že tyhle akce se budou časem zmírňovat!
A hezké prázdniny a nenech si je zkazit! :-D

2 enfant terrible enfant terrible | Web | 26. července 2010 v 11:36 | Reagovat

Tak tenhle článek mě fakt rozesmál. Děkuju za zlepšení nálady.
Já už strašně dlouho neabsolvovala dovolenou v kruhu rodinném, za což su jen a jen ráda. Už su na to stará dost :-D
Užívej si prázdniny!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama