Scotland 2011-Cesta tam

4. srpna 2011 v 20:00 | Lucie LaVolpe |  Scotland 2011
Čau všichni!
Ve zdraví a v "pohodě" jsem se vrátila ze Skotska, odkud jsem se, popravdě řečeno, vrátit nechtěla.


Vezmu to popořadě. 31. června jsem vyjížděla z Prahy směrem na Londýn. Už cestou tam jsem se rozesmála zjištěním, že i když jsem rezervovala jízdenku o celé 2 měsíce dříve, s kamarádkou sedíme každá jinde. Musím ale říci, že pro mě to byla výhoda. Seděla jsem s jedním fajn klukem v přibližně mém věku, se kterým se dalo nádherně pokecat, o všem možném, kdežto kamarádka těch 17 hodin naříkala, že má málo místa na nohy, že je jí moc zima, že je jí moc teplo, že je moc světlo, že je moc tma, že stewardka chodí málo často, že teplý nápoj nebyl až tak moc teplý...moře stížností, které se postupem času navyšovaly a narůstaly.
"Vtipná" příhoda se stala na hranicích Francie a Anglie. Stewardka oznámila pasovou kontrolu ve Francii. I vystoupili jsme, oni nám prohlídli pasy (a občanky), v pohodě. Projeli jsme územím nikoho, a asi za 2 minuty jsme znova vystupovali na anglické straně, kde nám opět prohlíželi pasy a občanky. A hlavně se strašně nepříjemně dívali na ty, co přišli s občankou (jako třeba na mě). Kamarád z farmy mi dokonce říkal, že mu sebrali 7,5 cm dlouhý vystřelovací nožík, kdežto jeho příteli ten dranžírák s 30 cm čepelí pronesl bez problémů. Že by se Angličani báli malých věcí?
Nicméně jsme celkem v pohodě dojeli do Londýna, kde nás čekalo 11 hodin odpočinku. Musím se přiznat, že mě Londýn absolutně, ale absolutně...nenadchl. Jo, je to hezké město, s krásnou architektonikou, nádhernými památkami a úžasnými parky se zelení a květinovými dekoracemi, ale není to něco, co bych třeba chtěla vidět každý den. Chyběla mi tam...hm...magičnost, kouzelnost zapadlých uliček. Celkově mě anglická část Velké Británie moc neuspokojila. Ale velice se mi líbilo, že když tam vypadl papírek z koše (kterých je tam asi o polovinu míň než u nás), první člověk, který tam prošel, třeba špičkový manažer, kterého jsme viděli my, šel a vrátil ho do koše. V naprosté pohodě. V Londýně jsme se také seználili s 8 dalšími lidmi, kteří jeli na stejnou farmu, jako my. O půlnoci jsme odjeli z Londýna do Dundee. Londýnská Victoria coach station je jedno z nejhnusnějších nádraží, na kterých jsem kdy byla. Je zvláštní, že Victoria green line station (10m od coach station) je nepoměrně hezčí!
Prakticky hned v autobuse jsem usla a probudila jsem se SMRADY (ano, opravdu), protože jeden z těch, se kterými jsme se seznámili, si ZUL BOTY. Když si vzpomenu na ten puch...jachacha! Pak jsem ale usnula ještě jednou, a pak jsem se probudila už do Skotska. A můj první dojem z tohoto pohledu? Skotsko je to nejhezčí místo, které jsem kdy viděla. I u nás jsou kopce, ale tam...rovina, rovina, a najednou je před vámi obří kopec. A za ním další, ještě větší. A hezčí. S tolika úžasnými rostlinami! Vřesy, kapradí, kleče, macešky, zvonky a bodláky. Bodlák je národní květina Skotska, vědeli jste to?
Před Dundee, v Perthu, jsme museli (nikdo nepochopil proč, protože tam se nikdy nepřestupuje) přestoupit do jiného autobusu. Je tedy pravda, že jsme měli jet Megabusem, a z neznámých důvodů jsme jeli nějakým jiným, a právě v Perthu jsme přestoupil do Megabusu. Hm... V Dundee jsme ještě čekali na autobus do Alythu, museli jsme jet až tím druhým, protože řidič to takto rozhodl. I když tam měl ještě půlku autobusu volnou...nevím. Vysvětloval to strašně dlouho, složitě a ANGLICKY. A všichni vyrozuměli jen to, že se nikam nepojede.
V Alythu nás čekal ještě výšlap s bagáží do kopce na naši farmu (normálně asi 20 minut cesty, pro nás 50). A nyní vtipná příhoda s onou kamarádkou. I když má doma jak kufr, tak krosnu, rozhodla se vzít s sebou tašku (bez koleček, samozřejmě, ale i kdyby je měla, nepoužila by je), kterou stěží unesla už doma! A proč? Protože se jí tam vešlo více jídla. Takže co jsem musela udělat? Pomoci ji s tou taškou. Takže asi 15 minut jsme pochodovali: ona s batůžkem na zádech a půlkou maxi tašky, já s krosnou, taškou na rameno a s JEJÍ půlkou maxi tašky. Po oné čtvrthodince se známí kluci smilovali, a tu tašku jí vzali, my jim za odměnu měli vzít jejich kufr na kolečkách. Myslíte, že ji poté napadlo, že by mi třeba na oplátku pomohla s mojí taškou? Ne-e. Nakonec to dopadlo tak, že jsem já táhla svoji krosnu, tašku od těch kluků, s kamarádkou napůl tu moji tašku, kamarádka ještě ten batůžek.
Jo a víte co bylo taky dobrý? Jednomu z těch známých kolečka nevydržela cestu, a odpadla =D. Díky bohu to nebylo na tom kufru, co jsem táhla já... Ale abych nebyla tak zlá: litovala jsem je, a i když jsem měla báglů až až, nabídla jsem jim pomoc (kterou naštěstí odmítli). Naše konverzace cestou vypadala asi takto: "Už tam budem?" "Jo, za tamtou zatáčkou už to je." Po zatáčce: "Spletl jsem se, tak to bude až za tou další." Za tou další: Zafunění. "No tak ale za tamtou by už to mělo být." Za třetí zatáčkou: "Víš co? Radši buď zticha, jo?"
Po finální asi padesáté zatáčce jsme společně dofuněli nahoru k Officu, kde jsme si mohli v pohodě odpočinout, protože jsme tam asi hodinu vyplňovali papíry (s otázkami, zda jsme třeba někdy neměli mor, nesetkali se s morem, neměli pásový opar, a nemáme momentálně nějakou nebezpečnou a přenosnou nemoc, třeba chřipku). Poté jsme konečně mohli zjistit, jak vlastně vypadají holky, se kterými jsme si psali (spíš ona kamarádka) a se kterými jsme měli bydlet. Zajímavé je, že kamarádka se s nima seznámila, ale já se s nima spřátelila. Lucie LaVolpe

-TO BE CONTINUNUED-
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Atris M. Atris M. | E-mail | Web | 8. srpna 2011 v 17:56 | Reagovat

To se zatáčkama mi připomnělo náš lyžák... funěli jsme v Krkonoších do chaty ukrytý někde na hřebenech v krásnym počasí v podobě sněhu s deštěm... "Už tam budem?" "Ještě kousek.." --dlouhá doba ticha-- "Už tam budem?"... :-D

Mor? Takovej dotazník bych chtěla taky vyplňovat... :D

2 Vendy Vendy | Web | 20. srpna 2011 v 19:29 | Reagovat

Máš dobrou kamarádku, jak koukám, ale myslím, že to spíš nezvládla, protože si to neuměla představit...
Že je bodlák národní květina Skotů, to jsem nevěděla. Ale bodlák je náhodou pěkná kytka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama