Scotland 2011-Muirton farm

8. srpna 2011 v 18:41 | Lucie LaVolpe |  Scotland 2011
Druhý článek o Skotsku, tentokrát přímo o "naší" farmě. Dobrá, ne tak úplně.


Hned první den, v den příjezdu, jsme se všichni povinně museli zúčastnit letošního Instuction, kde nám řekli, že pokud se zraníme, máme si zavolat pomoc, že když jdeme na záchod, máme si umýt ruce a že máme poslouchat vedení. A druhý den už jsme nastoupili do práce, kde nás čekalo další zaučení. Nevěřili byste, jak je správné "pickání" složité. Pickání=sbírání, z toho vyplývá sběrač=pickař (nebo také pikač, podle jedné QC a její hlášky: "Kolik je tam ještě PIKAČŮ? Kdo zná Pokemons, pochopí). Nemůžete totiž pickat jen tak něco. Do punnetek ("panetek") se sbírá pouze first class, výjimečně second class. A zbytek patří do kýble. Všechny maliny, které jsou nějakým způsobem ošklivé (kupříkladu plesnivé, mokré, rozpadají se v ruce), se musí dát do kýble, tyto maliny se pak zpracovávají do džemů. Vzhledem k tomu, že vím, z čeho se džem vyrábí, důrazně doporučuju vyrábět si vlastní, z vlastního ověřeného ovoce. Když si jen vzpomenu, co jsme do toho kýble museli házet...xD
Na školení jsme se dozvědeli spoustu užitečných informací. Třeba právě to co sbírat. Taky to, že řádky ve kterých budeme pickat nám rozdá "stoneman" a že máme poslouchat QC (quality controlor), protože ti nás mohou kdykoliv vrátit na začátek řádku, můžou si nás zapsat, dát nám žlutou kartu (vynucené volno, případně finanční pokuta, vyhazov), či jinak (zne)příjemnit den. Ovšem, když budeme pickat dobře, tak nás nebudou tak moc kontrolovat.
Mým štěstím bylo, že když už dělám nějakou práci, snažím se ji dělat pečlivě. I když ji třeba nemusím mít ráda, můžu ji i přímo nenávidět, jsem prostě pečlivá (někdy, bohužel, až moc). Takže jsem si postupně spřátelila prakticky všechna QC, znali mě číslem (na farmě je důležitější číslo na ID kard, než to, jak se jmenujete), někteří i jménem. A hlavně bylo vtipné, když jsem šla s malinama na check (kde kontrolovali, zda jsme je zvážili, a zda vypadají dobře), tak přede mnou byli lidi, kterým ty maliny fakt kontrolovali punnetku po punnetce. U mě se na maliny podívali, jednu punnetku zvážili, řekli že ty maliny jsou hezký, a bylo to. Kamarádka se kterou jsem přijela mi to začala docela závidět. A taky mi záviděla, že jsem se dost spřátelila s jedním z QC, zrovna s takovým, který měl přezdívku "walking ghost", protože pořád chodil v kapuci, hodně lidí vyděsil, když se náhle objevil za nima, a někdy se tvářil tak zamračeně.
Na farmě jsme měli taky někdy párty. S hudbou, chlastem (chcete poradit, jaký chlast si koupit ve Skotsku? Rozhodně cider. Když máte štěstí, seženete ho docela levně, nemá moc procent, a není až tak špatný. Chutná trochu jako jablečné pivo. Ale vážně není špatný) a s kamarádama. Někdy taky bylo jen takové posezení u ohně. Jak to souvisí s tím QC? Zjistila jsem, že bydlí kousek ode mě-spíše že je ze stejného kraje, už tohle bylo zvláštní, protože jsem se tam potkávala hlavně s lidma z Moravy. Samá Ostrava, Olomouc, Brno, kousek od Ostravy, Olomouce, Brna,... Ale to hlavní teprve přijde: příjmením se jmenuje stejně jako já! Takže takové příbuzenské setkání. Na té party jsme si báječně popovídali. Konečně o něčem jiném než o pickání, malinách, pickání a malinách. Nebo jako s onou kamarádkou o penězích. I když to bývaly spíš monology.
Právě po týdnu na Muirtonu mi kamarádka K. začala strašně vadit. Měla jsem totiž tak trochu problémy s pickáním, a chtěla jsem odjet domů. Řekla jsem jí, že bych to zařídila tak, aby se jí to vůbec nedotklo. Myslíte, že se začala zajímat, proč chci odjet domů? Ne. Vynadala mi, že kvůli mně by ona (chudinka!) musela jet sama domů. Pak mi začala vykládat o tom, jak sem ani nechtěla jet (což mi teda neřekla), a jak by se jí to nevyplatilo, už ta cesta byla drahá, to zařizování a jak si chce vydělat. Cestu jsme zařizovali já a JEJÍ přítel. Navíc-to vy víte, jsem musela zaplatit storno za tu A. K. nehla ani prstem. Nejvíc mě ale mrzelo, že se nestarala o to, proč chci odjet. Zvláštní, že se o to zajímaly holky, se kterýma jsem se znala týden. S ní se znám 4 roky. Připadalo mi to silně sobecké. Takže jsme se trochu chytly. Druhý den mě pak pomlouvala v řádku, že na ni nikdy nepočkám, že chci odjet domů a nestarám se jak pojede ona, že se bavím víc s ostatníma než s ní (ano, to byla pravda. Protože já potřebuju společnost lidí. Opravdu. A její záliby spočítaly v tom, že očítala kolik vydělala peněz, za co ušetřila, a taky v tom, že seděla na posteli v našem minipokoji v karavanu, jedla sušenky a dívala se z okna. Klidně i 2 hodiny v kuse. Omlouvám se, ale já jsem žijící člověk, ne důc hodce den před smrtí. A to, že na ni nečekám? Budík nám zvonil o půl 7, já vstala o půl 7, udělala jsem si svačinu do práce, oblékla jsem se, stihla se umýt ve sprách, a v 7(!) už jsem byla nachystaná. K. vstávala také o půl 7. Svačinu měla od večeře. Na snídani jedla (opět) sušenky. Ještě o půl 8 ale byla zalezlá ve spacáku. Kdo chtěl chytit dobrý řádek na poli, musel tak být přibližně v 7:15. Čekat na ni by bylo bláznovství, kromě toho: pole bylo asi 4 minuty cesty od našeho karavanu.
Aby to nevyznělo, že si chci pouze stěžovat: na Muirtonu jsem zažila ty nejlepší chvíle svého života. Po tom týdnu jsem se skamarádila s ostatníma holkama z karavanu (původně jsme se vůbec neznaly), seznámila jsem se s dalšíma lidma, bavila jsem se aktivně s nima, začalo mi jít lépe pickání, skamarádila jsem se s dalšími QC i se stonemeny (nejlepší byl Hugo a jeho vtípky: "Tak co, vyspala jsi se sama, nebo dobře?" Nebo: "Odkud jsi? Od Hradce? Jo, tak tam jsem byl, dával jsem si tam zmrzlinu, výbornou, vanilkovou..."
Mimochodem, málem bych zapomněla: vlastník Muirtnu vlastnil také Jordanstone farm. Je důležité vědet, že JORDAN SMRDÍ, a že na Jordan by dobrovolně jel jenom debil. Imbecilní debil.
Další veselou kapitolou je Sanno (nevím, jestli se takto píše), náš řidič, který nás vozil na Jordan a zpět, případně kontroloval naše pickání. Byl to bývalý voják a největší fuck man v celém táboře. Neminul den, kdy by na něco neřekl, že je to fucking. Nejoblíbenější (a nejpoužívanější) jeho sousloví (určené převážně pro špatné pickery) bylo fucking mongols!

Vzhledem k tomu, že na blogu vystupuju jako anonymní osoba Lucie LaVolpe, můžu si dovolit vylít si zde srdíčko. Strašně se mi stýská po farmě a jejích lidech! Taky z toho důvodu, že jsem si díky této cestě uvědomila jednu důležitou věc, kterou jsem doma nevnímala. Víte, u nás je to trochu složitější. Co já si pamatuju, tak u nás byly vždycky nějaké hádky. Ale v posledních letech, co se mamka zamilovala do toho "člověka", je to horší a horší. Nejen u mamky, ale i u babičky s tetou. Hádky jsou prakticky na každodením pořádku, samé urážky atd. Možná to nepochopíte, ale když vás někdy, byť v afektu, vyhazuje z domova, říká, že jste se nikdy neměli narodit, že to byl strašný omyl...ubližuje to. A až na farmě jsem si uvědomila, jak moc mi ty hádky ubližují. Nevnímala jsem to, ale tam, s tím klidem, kde jsem se pohádala jenom s tou K., jinak tam byly samí příjemní a milí lidé, kteří se ZAJÍMALI o to, jak ti je DOOPRAVDY, jsem si prostě uvědomila, jak mi naši nechybí. Jak jsem ráda, že neslyším ty hádky a ty výčitky, když jsem chtěla jít někam ven. Doma prostě nešlo, abych se šla bavit. Tento poslední rok jsem byla na mém stužkováku, na maturiťáku a to je celé. Rok dopředu jsem si musela vybojovat to Skotsko (a to jsem si ho platila ze svého). A pak jsem byla v božském klidu, sama za sebe, starala jsem se o sebe, o nákupy o ubytování, všechno jsem si platila a obstarávala sama, nikdo mi nemohl vyčíst, že stojím moc peněz, že je mamka na mě babičce neposílá (žiju u babičky a tety, protože mamčin přítel mě, decentně řečeno, moc nemusí) peníze, že jsem málo vděčná, nikdo mi nevynadal, že jsem vyluxovala, místo toho abych vytřela podlahu, že jsem šla s košema misto toho abych utřela prach,... Vím, že mě mají naši rádi, ale... Když se pohádají (s frekvencí 1 hádka denně), tak nejdříve na sebe štěkají, pak se vzájemně (slovně) napadají, někdy si i (nepřeneseně) vjedou do vlasů. Pak je hrozné dusno, kdy jsou schopni 3, 4 hodiny být absolutně zticha, jen občas vyšlou takovou tu jedovatou střelu...jenžě pak se uklidní a během půl hodiny o ničem nevědí, ale já z té hádky žiju ještě 2 další dny.
Chcete pikantní příhodu? Když jsem si uvědomila, jak mě to prostředí doma vysiluje a znervózňuje...tak jsem se stačila na jedné z poslední párty během půl hodinky opít, no a pak jsem brečela tomu QC od nás z kraje do mikiny... Ten mě tam pak uklidňoval, říkal že se to spraví, že měl něco podobného doma... Ale pořád jsem na tom lépe než moje jedna spolužačka, která když se opije, tak se snaží podřezat. Nicméně jsem se pak uklidnila, ještě víc přiopila, tancovala jsem a šla spát. Pak jsem tomu QC 2 dny vyhýbala, protože jsem se cítila jako magor. Vtipná pak byla i moje poslední party, protože kamarádce M. tam jeden kluk, když mě viděl, řekl: "Jé, to je tvoje kamarádka, že jo? Jde se zase opít? Minule s ní byla sranda!"

Vtipnou příhodou se loučí Lucie LaVolpe.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fée Fée | Web | 15. srpna 2011 v 12:47 | Reagovat

Tak jsem si to všechno přečetla.
Walking ghost mi byl sympatický už podle jména :-D
Kamarádku bych asi nevydýchala, je smutné, že takové věci vylézají na povrch zrovna v takových příležitostech.
Jsem ráda, že sis to užila. Jé já bych taky jela...

2 Fée Fée | Web | 15. srpna 2011 v 12:48 | Reagovat

BTW Já když se opiju, tak brečím VŽDYCKY :-D

3 Vendy Vendy | Web | 20. srpna 2011 v 19:41 | Reagovat

Dobrá reportáž.
Když člověk na chvíli vypadne z domu, vyčistí si hlavu.
Možná by to potřebovali i vaši, tedy tvoje mamka s přítelem (teda, pochopila jsem, že jde o přítele...)
Dobrý je, že máš kde být - u babičky s tetou je to pořád lepší než mezi cizími, teda aspoň si myslím. Taky je dobrý, žes poznala nové lidi, jiné chování, nový přístup - díky tomu jsi přišla na nové a jiné myšlenky.
A džem si opravdu budu raději vařit sama... zejména malinový. :-D

4 mimicto mimicto | 4. ledna 2012 v 1:49 | Reagovat

prej Jordan smrdí...ty asi nevíš jak to začlo co? smradlavá Muitňačko... :-!

5 Kirk Kirk | E-mail | 3. října 2015 v 22:27 | Reagovat

Píšeš kraviny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama