Stěhování, co nestojí za nic

21. června 2012 v 23:03 | Lucie LaVolpe |  Zápisky ze všedních dnů
V pondělí jsem znovu přijela na koleje. Naposledy. Ne navždy naposledy, ale prozatím naposledy. Tedy opravdu se stěhuji až zítra, ale víme.


Řeknu vám, že přístě si objednám i prázdninové ubytování, i kdybych si musela celé dva měsíce platit sama. TOHLE je děs. Děs-běs, hrůza nad hrůzu. Opravdu: lepší vyhořet. Už chápu, proč se to říká. Balit jsem si chytře začala už v pondělí, aby to nedopadlo jako vždy, že narychlo sháním věci po celém bytě ráno v den odjezdu. Mám obavy, že se tak stejně stane. Ihned v úterý jsem totiž přišla na pár věcí, které nemám kam dát. Následně proběhlo zjištění, že jsem si již aktivně uschovala věci, které ale nutně potřebuju (třeba spodní prádlo, ručník...), tudíž jsem mohla celý kufřík (opravdu mám kufřík, ne velký kufr-to víte, jsem optimistka, myslela jsem, že tam vše narvu, včetně nádobí =D) znovu vybalit a opětovně zabalit. Toto se za den událo asi 5x, když mi došlo, že hromada věcí se mi ještě válí po škříních. Naštěstí jsou holky-spolubydly (ty asi 3 měsíce nové) strašně fajn, takže jedna z nich mi odnesla většinu nádobí ke kamarádce. Co na tom, že momentálně už 4 dny nemám ani hrníček (hold jsme to poněkud nedomyslely), ale hlavně že se s tím nemusím tahat. Jedna spolubydla, kterou stěhují rodiče (teda, všechny až na mě stějují rodiče), si k sobě na prázdniny vezme moji deku ramínka a pánvičku, páč je poněkud prostorově náročná (deka a to ostatní vlastně taky). Takže nakonec cestuju pouze s kufříkem na kolečkách (děkan Bohu/krokodýlu za ně), batohem, notebookem, taškou přes rameno a floorbalkou. Doufám, že zítřejší předávání pokoje proběhne rychle, abych stihla vlak, nechci se zase hádat s řidičem, že opravdu potřebuju s sebou všechna zavazadla, a že žádné nechci zanechat na peronu napospas osudu. Jednou mi to stačilo =).

Jo, ve středu jsem si zaběhla pro zápis do indexu, že mám zápočet z matiky. 3 dny předtím jsem se snažila domluvit s Bohdanem (prof. na matiku) cez mail. Neúspěšně. Vždycky nám říkají, ať vše vyřizujem pomocí mailu, jenže když to nefunguje??? Tak jsme vyrazila na blind, prostě jsem byla kerouac. Poprvé v místonosti nebyl, tak jsem si aspoň zašla do knihovny prodat skripta, a pak pro zápočet z něminy. Podruhé vešel do budovy nastejno se mnou. Já šla pěšky, on vlezl do výtahu. Výtah se rozjel (to si zapamatujte). Podotýkám, že zastávky jsou v každém patře a my mířili do třetího. Dojdu tam-a on nikde! Ani výtah nejel, nic! Tak tam sedím na zemi (lavičky došly), sedím a čekám. Pět minut, deset minut, dvacet minut, nervozita stoupá. Po půl hodině jede výtah zespoda. Bohdan v něm. Teda lidi, jak on to udělal to nevím. No tvářil se poněkud překvapeně a vyděšeně, když jsem ho "přepadla" (prostě jsem vyskočila směrem k němu jen co jsem ho viděla), ale zápočet mi zapsal. Supr. Páč zkoušku (první pokus) jsem měla dnes. No...ehm...nemám ji, ale to neva, další test je v srpnu, tak to se snad naučím/doučím. Stejně jak tu orgánu. Překvapilo mě, že jsem jedna z mála, co má hotovou fyziku. Záhada.

Ještě to vám řeknu (napíšu, vím, že chápete): tohle jednou vejde do dějin naší rodiny jako blbec v úřední místnosti. Nevím, jak to dělám, ale nikdy nevím, co po mně všechny úřady chcou. Fakt prostě nevím. Otevřu dveře pokladny, chci zaplatit poslední měsíc kolejí. Paní (nepříjemná): doklad. Podávám isic. P: Tohle néééé, doklad! Já-znervózněně-Promiňte, občanku mám nahoře v pokoji, nevěděla jsem, že ji potřebujete. P:Občanku si nechte, já chci DOKLAD. Já-zoufale: A jaký??? P: No o vystěhování. Ok, kapituluju, odcházím do kanceláře. Paní v kanceláři (naštěstí docela fajn): no to si vemte v tááámhletom chlívečku. Chlívečky jsou 3, beru 3 papíry, vracím se do pokladny, podávám doklady (fakt nevím, který chce). P: to snad nemyslíte vážně, tohle nepotřebujete a tohle taky ne, na co myslíte? Vy tady mrháte úředními papíry! Já-málem omdlím. P-už poměrně smířlivě: no tak mi řekněte aspoň svoje jméno.

Já byla tak šťastná když jsem odtamtud vypadla! Vzdledem k tomu, že v naší rodině bylo plno úředníků, tak mám dojem, že mám patrně nějakou mutaci, když nerozumím vyhláškám a jsem zoufalá z návštěv úřadů. A to mě čeká výměna občanky a žádost o pas!
Mějte se fajn =)
LV 2012.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Atris M. Atris M. | E-mail | Web | 22. června 2012 v 10:52 | Reagovat

Mělas na ní rovnou vybalit, ať se jednoznačně vyjádří, když něco chce.. ;D

Asi by nebylo od věci, kdyby se některý akce přejmenovaly na "zkoušku pevnosti nervů" x)

2 sofie sofie | 25. června 2012 v 16:01 | Reagovat

Moje spolužačka je na intru a řiká, že si začala odvážet věci postupně, teď už tam prej má jen pár věcí a učení žádný :D mě by asi hráblo z toho balení, jak já to nesnáším.
To teda taky uplě nevím jak to udělal, ale napsal ti to, tak co :) hlavcně, žes ho potkala :D vbystopovala
bože :D:D by mi z ní taky hráblo. Mě čeká taky výměna občanky, ale až v říjnu, teď už je nějaká malá že? Jsem slyšela, zdá se.. :) už nebudu muset řešit, jestli mám dost velkou peněženku :D

3 sofie sofie | 25. června 2012 v 16:02 | Reagovat

jinak se ke mně prosím stav :) je tam pokračovací článek k tomu blog.srazu :D

4 Yominis Yominis | Web | 31. srpna 2012 v 21:17 | Reagovat

Mám to stejně. Nikdy naprosto nechápu, co po mně vlastně chtějí. :-D
Sázím ale na přihlouplý úsměv a "Jsem hloupá a zmatená, moc vás prosím, pomozte mi, který papír, že to mám vzít? Tenhle? Ne? Ten druhý? Aha.. A co je tohle? A nevíte, jak..."
Je to ultimativní zbraň.
Pokud je to chlap, přecvakne v něm na "dáma v nesnázích" a pomůže mi.
Pokud je to ženská, tak aktivuji "mateřský instinkt-ztracené mládě" a pomůže mi.
A pokud je to protiva, tak to je "hrozně otravná a nedá pokoj, udělám to za ní, ať už vypadne" a pomůže stejně tak. :-D

5 protestka protestka | 13. července 2013 v 10:59 | Reagovat

jsi vážně tupá, co od nás čekáš, že ti budeme pomáhat? :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama