Komentáře

1 Atris M. Atris M. | E-mail | Web | 2. srpna 2012 v 21:23 | Reagovat

Nemůžu se tvářit, že vim, jaký "to všechno" pro tebe bylo (je), ale jsem ráda, že se držíš.

Motivace...
Spoustě lidí z nějakýho důvodu nedochází, co její absence dokáže.

2 Sofie Sofie | 15. srpna 2012 v 10:29 | Reagovat

Přemýšlím, jestli nemáš nějakou poruchu? Myslím jako Einstein, naprosto inteligentní, ale neschopná se nějak prosadit, bavit se jako ostatní... Jsi jiná. Ale to je hezké ne? Ať si ostatní myslí co chtějí. Jednou z tebe něco bude. Možná už je. Mamka uvidí co v tobě má a ještě se ti zpětně omluví. Za zkažené dětství. Já své dětsví měla skvělé. Do svých 12. Než jsem začlaa mít své názory. Teď jde všechno k šípku. Táta je alkoholik, pořád se hádají, nemáme peníze a brácha je šťasten, že celé léto nejsem doma. Je taky zvláštní, ale jinak. Nekomunikuje s nikým, nemá přátele, holku. Pořád jen ty jeho hry. Myslela jsem si.. rodiče si mysleli...že je nadprůměrně inteligentní. Dali ho na čvut a teď jen pláčou. Zvládá to taky jen tak tak.. Jsem o tři roky mladší...ale co si myslíš? Vždycky, když se něco mělo dělat, tak jsem musela bejt já ta, kdo bráchu k něčemu donutil. U něj to nebylo těžké...většinou byl snadno ovladatelný. Ale jakmile něco neudělal... Hned jsem za to mohla já. I teď...nezvládl napsat nějakou seeminárku...protože se na to vykašlal.. a můžu za to samozřejmě já, že jsem ho nedonutila nebo že jsem jim něco enřekla,. protože jsem to samozřejmě věděla. Věděla? Jak bych mohla?? Jasně... jasně...

3 Yominis Yominis | Web | 31. srpna 2012 v 21:07 | Reagovat

Tak co jsi měla doma ti opravdu nezávidím. Nic není horšího, než když rodiče upřednostňují jedno dítě před druhým. (Nemůžu ale tvrdit, že vím, jaké to je. Svoji rodinu miluju. Mám velice inteligentní a všestranně nadanou sestru, ale přesto jsem nikdy od rodičů nezažila ani jednou srovnání nebo nadržování).
Co se tvých problémů týče... Přemýšlela jsi někdy o návštěvě psychologa? A tím nemyslím proboha vůbec, ale VŮBEC nic špatného (Mluví ze mě špatné zkušenosti, když jsem něco podobného poradila kamarádce, tak si myslela, že ji posílám prakticky do blázince), není to doktor, ale jenom člověk, kterému se můžeš vypovídat a který ti kdyžtak poradí a pomůže utřídit myšlenky. Nebo můžeš mít nějaký zdravotní problém. Moje kamarádka měla hrozné výkyvy nálad a až pak zjistili, že je to hormonální nerovnováhou. Začala brát jinou antikoncepci a srovnalo se to.
A co se pozornosti týče... Já jsem s tím měla problém na základce. Uprostřed hodiny jsem prostě najednou vypnula a začala přemýšlet nad něčím jiným, hodinu vůbec nevnímala. A kupodivu mi pomáhalo (aspoň u humanitních předmětů) si kreslit. Jen kolečka, sluníčka... Bránilo mi to úplně vypnout a já vnímala většinu výkladu. Dělám to doteď a to už mám půlku VŠ za sebou :-D
A na učení se doma pomáhá (aspoň mně) zavřít se někam, kde není počítač, televize, hluk ani žádné jiné rušivé podněty. Podtrhávat (stejně jako u kreslení koleček - jinak zírám na stěnu a nevnímám :-D), hodně pít a dávat si každých 20 minut pauzu. ;-)

4 Blogerka Blogerka | E-mail | Web | 14. července 2013 v 13:41 | Reagovat

Jsi fakt dobrá že se držíš. Já bych se na tvém místě už dávno zhroutila. Když já cítím naprostou beznaděj, vždy mi pomůže myslet na něco hezkého. Vzpomen si na všechno co se ti v životě povedlo.
Drž se!

5 Sylva Sylva | 18. července 2013 v 20:08 | Reagovat

Jsi super.Takhle bych to nevydržela.Tak ať se všechno zlepší!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.