Vím, či nevím?

Televizní noviny-naše pravidelná dávka krve

4. dubna 2012 v 22:47 | Lucie LaVolpe

To, že můžeme říkat, co chceme, aniž bychom za to mohli být nějak postihnuti (pokud tedy náš vodopád slov nemá nic společného s napadáním, protože to už je KONÁNÍ a ne pouhé myšlení a mluvení), je jistě pěkná skutečnost. Ale nic by se nemělo přehánět. Nemyslím tím, že bychom si snad měli okleštit svá práva, ale trocha slušnosti, soucitu a méně honby za senzacemi by neškodila.

Já nevím...vážně nevím

20. března 2012 v 21:40 | Lucie LaVolpe
Až do minulého týdne jsem měla chvilkové období, kdy jsem měla pocit, že se cítím šťastně. Přinejmenším líp než obvykle.

Máte smůlu, tenhle blog má smůlu, prostě se tu jen budu vykecávat ze svých divných/šílených pocitů, protože normálně se o svých pocitech prostě bavit nemůžu.

Líbí se mi hláška o filozofování: je to celkem pěkné, ale má to i nějaké praktické využití?

Ani nemusím k psychologovi, abych věděla, proč mám špatnou náladu. Protože mám dojem, že neudělám zkoušku z chemie, jakože nikdy. Víte, já to umím, minimálně líp než většina lidí, ale jenom já (skoro...no...je nás dost, ale) to opakuju. Ostatním to vysvětluju, ale sama to prostě nedám, prostě to nezvládnu napsat. Proč? Jedna z mála věcí, co mi nejdou...ale jediná, kterou vážně chci dělat. Prostě chci a moc. Možná tohle bude ten problém. Jsem ve stresu, aby mi to šlo, abych se tady udržela, dávám na sebe nároky... jenže se pak ze strachu špatně soustředím a jsem nervóznější a nervóznější...a neudělám to. Jenže jak se toho zbavit?

Teď mi doma ještě plánují celý víkend. Já vím, že mi platí veškeré výdaje na škole, ale když se celý týden učím (opravdu nejsem jako studenti zemědělky, co si mohou dovolit ležet týden v lihu), tak se chci aspoň o víkendu pobavit...jenže to nejde. Musím zůstat doma. Musím s nima jet na chatu pracovat na zahrádce. Musím...

Nechci. Chci si vydělávat a nemůžu. Zaměstná mě někdo, když mám volný jeden jediný den? HM???

Společnost=odraz skutečností?

1. března 2012 v 20:15 | Lucie LaVolpe
Když se vy sami podíváte do zrcadla, či jiné plochy s podobnými vlastnosmi, uvidíte díky sledu fyzikálních dějů svůj odraz. Převrácený, skutečný. Klid, nebudu vás obtěžovat fyzikou.
Pokud si toto samé převedeme do psychologické roviny, "uvidíme" něco podobného. Společnost, která ukazuje, jaké poměry kde panují. Když se bouří jednotlivec, neustojí odlišný názor (nebo se ostatní bojí projevit, druhá možnost). POKUD SE BOUŘÍ UŽ VELKÁ MASA LIDÍ, PAK JE NĚCO V NEPOŘÁKU, NE?

Je naše svoboda ohrožena?

28. ledna 2012 v 22:08 | Lucie LaVolpe
"Každý jednotlivec má právo na svobodné vyjádření svého názoru. Ovšem nikde není napsáno, jakou formu pro tento akt mají povoleno použít." L.V.2012

Svět, ve kterém jsem "mimo mísu"

17. října 2011 v 19:24 | Lucie LaVolpe

Proč jsem se nenarodila jako kluk? Kluci mají všechno jednoduší. Už jen tím, že ráno (a vůbec pořád) nemusí řešit to, co si vezmou na sebe. Ráno vstanou, natáhnou si kalhoty, vyhrabou nějaké triko a jdou. Dost o klucích. Co máme dělat my, holky?

Zkusím rady v časopisu BRAVO. Hmm, tak tady píšou, že holka, když mluví sprostě, tak je pro kluky neodolatelná... Tak si to vyzkoušíme, ne? To by mě zajímalo, proč to nevyšlo? Radši změním časopis. Nebo se podívám na internetu, co je letos in a co je out. Na dotaz in & out mi vyšlo přesně 2 027 350 nalezených výsledků... Trochu moc, ne?

Raději se do toho pustím, ať jsem in, boží a neodolatelná co nejrychleji. Kam kliknu, tam jsou rady, co letos opravdu, ale opravdu frčí. Tak milé slečny, tady píšou, že letos letí pastelkové barvy. To je fajn, těch mám plno. Hlavně v penálu. Aha, chyba! Letí barvy, ale pastelové. Nevadí. Copak píšou jinde? Hm, zářivé barvy... a geometrické vzory. Tady píší, že jedině s maxihalenkami budeme in...anebo raději zvolíme minišaty??

Začínám z toho bláznit. Musím se ale ještě podívat na doplňky! Náušnice, náramky, řetízky... Náramky jednoznačně masivní, náušnice jedině růžové a na řetízek použiju mamčiny korále z dob jejího mládí. A teď si to všechno vezmu na sebe. S tolika trendovýma věcma na sobě musím zaujmout každého na sto metrů. A to tu přece jde!

Zbývá dodat, že když jsem se na sebe podívala do zrcadla, omdlela jsem. Tak to přece nemělo vypadat! Měla jsem vypadat jinak-krásně, in, trendy...rozhodně jsem neměla být jako úplně out a mimo mísu jako šašek!! Nejspíš přestanu sledovat trendy... Ale to pak rozhodně nebudu jednička! I když...jednička je přece blízko nuly a nulou být také nechci. Ještě se o tom poradím s nejlepší kamarádkou. S jakou? Přece s BRAVÍČKEM!!!


Ps: A holky, nezapomeňte, letos frčí pruhy!!

Životní styl

22. září 2011 v 22:29 | Lucie LaVolpe
Čirou náhodou jsem objevila na flashce starou esej o životním stylu, kterou jsem posílala do soutřeže. Nebýt toho, ani bych si nevzpomněla o čem jsem tam psala. A víte, co mě překvapilo nejvíc? Že se mi to líbí...

Výrobci žvýkaček by udělali terno

20. března 2011 v 18:28 | Manon
Tento článek obsahuje rady pro gumárenské společnosti i mé osobní vzpomínky na první cigaretu.

Skutečný důvod proč nejíst maso

11. března 2011 v 11:31 | Manon
Objevila jsem jeden nezpochybnitelný důvod, doopravdy smrtelně vážný důvod, proč by lidé neměli jíst maso.

Predátora u ovoce jako když najdeš

10. března 2011 v 16:34 | Manon
Není tomu tak dávno, co mi má drahá babička promlouvala do duše. Mám dojem, že to bylo předevčírem (včera určitě ne, to byla Popeleční středa, přísný půst-rozuměj: žádné maso. Výjimečně to nebylo kvůli tomu, že se před spaním nemodlím, ale kvůli tomu, co a jak jím.

Nechcete se teda rovnou odstěhovat, když se vám tu nelíbí?!

22. ledna 2011 v 23:11 | Manon
Projížděla jsem články z Téma týdne. Asi jsem to neměla dělat. Dnes jsem totiž měla přesně 2 a půl hodiny na zábavu, většinu mi sežralo vztekání nad těmi články. Celej tenhle týden (mohli jste si všimnout, že zde již bůh-ví-jak-dlouho nic nepřibylo (a dlouho zas nepřibude), o tom tohle ale není.

Naším vzorem má být ten nejlepší z dobrých.

11. prosince 2010 v 22:33 | Manon
Pokud možno dokonalý člověk, nejlepší na škole, se samými jedničkami, vzorným chováním, co nikdy neodmlouvá a je vždy slušný, nechodí zmalovanej, v minisukni (no jo, to platí spíš pro holky) s ušlechtilým cílem, jako třeba zasloužit se o světovej mír, přivítat mimozemšťany, vymýtit debilitu a vymyslet lék na rakovinu.

DÉ-ŽA-VÝ

28. listopadu 2010 v 18:19 | Manon
Déjà vu (již viděno) je (samozřejmě) francouzské slovo, vyjadřují pocit, že jsme něco už viděli, slyšeli, cítili, prožili, a tak dále, a tak dále, což ale pro můj článek není vůbec podstatné.

Popularita jako nemoc z ozáření

9. listopadu 2010 v 16:19 | Manon
Taky tak zákeřná a viditelná až s následky.

Čím jsme starší, tím je to horší?

6. listopadu 2010 v 18:01 | Manon
Není tomu tak dávno, co jsem se dívala do mých starších článků, do archivu. A co jsem tam viděla, mě nepříjemně překvapilo. Nebo i příjemně, jak se to vezme.

Máme se smát, nebo snad brečet?

17. října 2010 v 12:34 | Manon
Tu na planině široké
stavení stojí vysoké;
úzká a dlouhá okna jsou,
a věž se zvonkem nad střechou. K.J.Erben, Kytice, Svatební košile
 
 

Reklama